Vyhledávání v rejstříku pojmů NZIP

Šlachová pochva (lat. vagina tendinis) je tekutinou vyplněný obal z pojivové tkáně, který obklopuje šlachu, a zajišťuje tak hladké klouzání šlachy ve tkáni. Šlachovou pochvu si můžeme velmi zjednodušeně představit jako prodloužený tíhový váček, který obaluje šlachu podobně, jako „rohlík obaluje párek pomazaný hořčicí“. Důležitou roli „hořčice“ zde ale hraje synoviální tekutina, která zajišťuje, aby šlacha uvnitř pochvy hladce klouzala. Šlachové pochvy se vyskytují všude tam, kde by šlachy jinak byly vystaveny velkému tření. Například v oblastech rukou a nohou může být svalové bříško poměrně vzdálené od úponu svalu, a šlachy jsou proto poměrně dlouhé, často i přes několik kloubů. Právě v těchto případech poskytují ochranu šlachové pochvy. Zranění nebo nadměrná zátěž obecně jakéhokoli kosterního svalu může způsobit bolestivý zánět příslušné šlachové pochvy, který pohyb tohoto svalu omezí. Obrázek: Šlachové pochvy v pravé noze (vyznačeny modrou barvou) a retinakulum (označeno jako cruciate ligament), které přidržuje šlachy včetně šlachových pochev na svém místě. (Zdroj: By Henry Vandyke Carter - Henry Gray (1918) Anatomy of the Human Body: Gray’s Anatomy, Plate 441, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=561494) Viz také šlachy, pohybový aparát.

Zánět šlachy neboli tendinitida nejčastěji vzniká v důsledku nadměrného namáhání šlachy nebo jejího poranění, často i při sportu. Často se vyskytuje na šlachách loktů, zápěstí, prstů, stehen, ale může postihovat i jiné šlachy v těle. Viz také zánět, šlachy.

Achillova šlacha je silná šlacha na zadní straně paty, která spojuje lýtkové svaly s patní kostí. Prostřednictvím Achillovy šlachy zvedají stahující se lýtkové svaly patu: tím vytvářejí pohyb chodidla, který je základem chůze, běhu i skoků. Achillova šlacha je nejsilnější a nejmohutnější šlachou v lidském těle. Viz také šlachy. Zdroj obrázku: depositphotos.com

Šlachy (lat. tendines) jsou tuhé provazce husté vazivové tkáně, které zajišťují spojení mezi svaly a kostmi a jsou schopny (do jisté míry) odolávat tahu. Při pohybu nebo udržování polohy šlacha přenáší na kost svalovou sílu. V příčném řezu jsou šlachy kulaté, oválné nebo připomínají tenké destičky. Nejsilnější a zároveň nejnápadnější šlachou v lidském těle je Achillova šlacha, která připojuje svaly lýtka k patní kosti a vydrží velmi vysokou zátěž v tahu. Nadměrné namáhání svalu (obecně jakéhokoli) může způsobit bolestivý zánět v místě úponu příslušné šlachy. Šlachy jsou podobné vazům v tom smyslu, že oba typy struktur jsou tvořeny pojivovou tkání. Rozdíly mezi nimi jsou ve spojeních, která v rámci pohybového aparátu vytvářejí: zatímco vazy spojují jednu kost s jinou kostí, šlachy spojují sval s kostí. Obrázek: Šlachy a vazy v kolenním kloubu – schematický nákres. V některých případech jsou uvedeny pouze latinské popisky (kurzívou), protože české názvy nejsou běžně zažité. (Zdroj: depositphotos.com). Viz také vazy, pohybový aparát.

Zánět pochvy neboli vaginitida ve většině případů vzniká následkem infekce. Mezi další příčiny se řadí alergie na některé látky (např. na spermicidní gely nebo mýdla) či nízká hladina estrogenů v období kojení nebo po menopauze. Viz také zánět, pochva (vagina).

Pochva má v souvislosti s lékařstvím dva různé významy: ženská pochva neboli vagina (v gynekologii) – odvozené přídavné jméno je poševní, resp. vaginální, jiná anatomická struktura, například myelinová pochva, šlachová pochva apod. V gynekologickém slova smyslu je pochva (lat. vagina) součástí ženského reprodukčního systému. Tato trubicovitá struktura je tvořena vrstvou svalů a pojivové tkáně, a která má délku přibližně 10 centimetrů. Stěny pochvy za normálních okolností leží těsně u sebe, ale v případě potřeby se mohou velmi výrazně roztáhnout (např. při pohlavním styku nebo při porodu). Horní část pochvy je zakončena děložním hrdlem. Stěny pochvy jsou vystlány sliznicí. Viz také kolp(o)- a další pojmy v rejstříku, které obsahují výraz pochva, případně poševní, resp. vagina, vaginální apod.

Kvasinková infekce pochvy je jiný název pro vaginální kandidózu. Viz také kvasinky, infekce, pochva.

Zánět vulvy a pochvy neboli vulvovaginitida může mít celou řadu příčin, např. bakteriální infekce, plísňové infekce, parazitární infekce, virové infekce nebo alergické reakce. Mezi příznaky se řadí především svědění, pálení, bolest, otok, zarudnutí, zesílený výtok z pochvy či zvětšené tříselné lymfatické uzliny. Viz také zánět, vulva, pochva, zánět vulvy, zánět pochvy.

Myelinová pochva je izolační vrstva, která obklopuje nervová vlákna (axony) některých neuronů, a jejíž hlavní součástí je myelin (odtud pochází i její název). Jednotlivé úseky myelinové pochvy jsou od sebe vzájemně odděleny Ranvierovými zářezy. Každý úsek myelinové pochvy je tvořen specializovanými buňkami (tzv. Schwannovy buňky), které jsou silně oploštělé (můžeme si je představit například jako extrémně ploché „palačinky“) a kolem axonu jsou navinuty až 50×. Obrázek: Myelinová pochva s Ranvierovými zářezy (horní část obrázku) a její vznik (dolní část obrázku). (Zdroj: depositphotos.com)

Biopsie pochvy je vyšetření, které se provádí při podezření na zhoubný nádor pochvy. Podle velikosti podezřelého ložiska se tento zákrok provádí buď v lokální anestezii nebo v celkové anestezii. Ze stěny pochvy je odebrán jeden nebo více vzorků podezřelé tkáně, které jsou následně odeslány do patologické laboratoře k podrobnému vyšetření. Rána je obvykle uzavřena pomocí vstřebatelných stehů. Viz také biopsie, pochva.